Jmenoval se Michal. Působil jako docela fajn kluk. Měl už leccos za sebou. Vážné i ledabylé vztahy, prodej bonů před pražským Tuzexem, rok ve vězení za bouračku, kterou zavinil cestou přes Rumunsko, ovšem také nemilý rozhovor s rodiči dívky, která tehdy při nehodě zemřela.

Michal byl o čtyři roky starší než já a už věděl, co v životě chce. Usadit se, postavit nějakou vilu, koupit si dobré auto, vzít si hezkou ženu a ní mít dvě děti. Na můj vkus byl unáhlený a zpočátku jsem mu jeho sny nevěřila. Pořád jsem si myslela, že mě chce jen využít a odložit. Měla jsem přece jen pár zkušeností s kluky a hlavně těmi z Prahy. Zamilovala jsem však. Denně jsme byli spolu. Už po velmi krátké době jsem ho vzala do Bystřice a představila rodičům jako jejich budoucího zetě, s kterým chodím už přes rok, ačkoli uběhl teprve týden. Lhaní mě ještě zcela neopustilo. Rodiče přijali Michala pěkně. Není divu, choval se jako gentleman, mamince přivezl kytici růží, měl čisté boty…a stále se usmíval. V Bystřici jsme uspěli. Čekalo nás seznámení s rodiči Michala. Toho jsem se trochu bála.

Michal mě občas vzal k nim domů, ale vždy jen tehdy, když tam nikdo nebyl. Jeden večer byl riskantní. Opět nebyl nikdo doma. Maminka byla mimo Prahu a tatínek využíval volný čas s chlapama u piva v hospodě. Udělali jsme si s Michalem čaj a těšili se z toho, že budeme spolu. Neuběhla ani hodina, když jsme zaslechli ve dveřích šramocení klíčů. Michala nenapadlo nic jiného, než že mě schová do úložného prostoru velkého gauče. Prý to bude jen chvilka, než jeho táta odejde spát. Věřila jsem mu. Jenže tatínek se rozhodl, že si se svým synem vážně promluví a to právě v tuto chvíli.

Opřel se do gauče, rozpovídal se a já přestávala dýchat. Hlavním předmětem jejich rozhovoru jsem totiž byla já. Bylo mi strašné vedro, začínala jsem mít úzkost z toho malého prostoru a navíc se povídalo o mně. Smutné i legrační. Chtělo se mi brečet i odsunout opěradlo gauče a říct..pánové, jsem tady. Ale nešlo to. Vyslechla jsem si tedy rady tatínka k svému synovi…aby nespěchal, aby si hezky užil život, aby si hlavně nebral holku z Vysočiny, aby nejdřív poznal také rodiče té holky atd. Nezapomněl dodat, že ta holka, s kterou chodil Michal přede mnou se mu líbila velmi. Namyšlení pražáci, kteří hledají pro jejich synka bohatou a krásnou pražandu…,pomyslela jsem si a sotva dýchala. Michal občas poslal tátu pro něco do kuchyně, nadzvedl opěradlo, abych se mohla nadechnout a očkem mi řekl, že už brzy a ať se nebojím. Konečně!!! Táta šel spát. Vyběhla jsem na balkon, byla jsem děsně naštvaná a rozhodla se, že do takové rodiny už nikdy nevkročím. Tehdy jsme se s Michalem pohádali. Chodila jsem bezvládně ulicemi Prahy a chtěla být u svých rodičů.