Michal mi skoro denně vyprávěl o své sestře Lence. ,,Určitě si budete rozumět, máme se strašně moc rádi“, říkal. Byla to nerozlučná dvojka. Ani jsem si neuměla představit, že bych měla s některou z mých sester či bratrů takový vztah. Mluvil o ní tolik, až jsem se přistihla, že žárlím. Vůbec jsem to nemohla pochopit. I v dospělosti se se svými rodiči často drželi, objímali a pusinkovali. Byla jsem z jejich rodinného pouta dost nervózní. Z domova jsem nic takového neznala. Rodiče mě velmi milovali, ale že bychom měli tak vřelé vztahy mezi sebou…to ne. Tatínkovo vyznání lásky vypadalo asi takto: ,,Co sis to vzala na sebe“ – a to znamenalo ,,dnes ti moc sluší“. Nikdy jsme doma nemluvili o sexu, přestože moji rodiče byli v jiných oblastech moderní. Spíše se styděli, řekla bych. Vzpomínám si na trapas, který jsem prožívala, když mi bylo 13 let. Ve škole jsem začala poprvé krvácet a myslela jsem si, že umírám. Učitelka mě poslala domů, ať si promluvím s maminkou. Maminka mi řekla ,,no, to jsi už velká holka“, dala mi do ruky malou knížečku a uvařila čaj. Začetla jsem se do knížky o dospívání dívek, když jsem uslyšela přicházejícího tatínka. Maminka mu hlásila, co se přihodilo a já myslela, že se hanbou propadnu. Dlouho jsem nechtěla vylézt z postele, jak jsem se před tátou styděla. Když byly v televizi filmy o lásce, hihňali jsme se se sourozenci a rodiče nás odháněli, že jsme ještě malí. Musím přiznat, že vkročit do Michalovy rodiny, naprosto citově otevřené, mi dělalo problém hodně dlouho.

Přišel den oficiální návštěvy u Markovových. Chtěla jsem se jim líbit, na druhou stranu ve mně byla příchuť nedávné historky s gaučem. Bála jsem se.
Otevřela mi hezká, světlovlasá, upravená paní, představila se a pozvala mě dál. Líbila se mi. Posadila jsem se na ,,známý“ gauč. Po chvíli jsme se pozdravili s tátou i Lenkou. Táta se snažil být vtipný a chvílemi i byl, ale celková atmosféra byla dosti napjatá. Poznala jsem, že nejsem zrovna typ pro jejich syna. Lenka se mnou nemluvila pro jistotu vůbec. Cítila jsem její pohled a nebylo mi příjemně. Občas jsem si ji taky prohlídla. Krásná, štíhlá, s bohatou hřívou vlasů, s nádherně velkýma čokoládovýma očima. Musela kluky v životě asi hodně natrápit…
Debata se vedla v rámci slušnosti…jako, odkud jsem, jestli máme na té Moravě vinný sklípek, co dělají rodiče atd. Michal se snažil občas uvolnit atmosféru, ale nedařilo se mu to. Vypila jsem kávu, poděkovala a že už musím na internát. Michal mě doprovodil. Po dlouhém tichu jsem mu řekla, že se u nich doma necítím dobře a jestli si myslí, že je Lenka fajn, tak já mu teda říkám, že je to pěkně nafoukaná pražanda, která potřebuje trochu zchladit. Naštval se. Několik dní jsme si ani nezavolali. Rozešli jsme se, pomyslela jsem si. Když uběhlo pár dní, začalo se mi stýskat. Byla jsem ovšem hrdá na to, abych zavolala první a Michal také. No, co, tak aspoň můžu zvážit všechna pro a proti v našem vztahu. Dokážu zapomenout na slova, která vyřkl Michalův táta? Dokážu se přenést přes ,,nesympatický obličej“ Lenky? Budu umět neslyšet ten děsnej, pražskej přízvuk? Nejsem moc mladá na to, abych přemýšlela o budoucnosti?