Pamatujte na své vůdce, kteří vám říkali Boží slovo, všímejte si výsledku jejich života a berte si příklad z jejich víry. Ježíš Kristus je tentýž včera, dnes i na věky. Židům 13:7,8 Vybaví se ti v mysli takový vůdce? Člověk, který stojí za následování? Velmi často spíše slyším, že nemáme ty otce a matky, které bychom následovat mohli.

Také jsem si často naříkala. Byla období, v kterých jsem zoufale potřebovala pomoc. Hledala jsem muže a ženy, kteří by pro mne byli příkladem. Díky Bohu, za ten kus života jsem takové našla. Už v předchozím článku jsem psala, že jich sice není mnoho, ale jsou. Musím však zdůraznit, že jsem si jejich způsobu života a víry začala všímat až v posledním čase. To je totiž tak. Oni dorostli, prošli pouští a nyní jsou těmi muži a ženami, které následovat můžu.

Tobě, který nemáš koho bys následoval, tobě, který jsi zklamán svými vedoucími, tobě, který jsi zanevřel na jakékoli vedoucí a dělají se ti pupínky jen z pomyšlení na vedoucí v církvích – chci poradit. Budeš-li milovat ty nedokonalé, hrozné a možná někdy v tvých očích namyšlené vedoucí, uvidíš růst charakteru na tvém vlastním životě. Je to legrační že? Modlíš se a žehnáš někomu, kdo ti vadí a nakonec se měníš tyJ

Věřím ti, že jsi byl některými lidmi zraněn, věřím ti, že jsi byl ze strany církve nepochopený, ale věřím, že ty sám se můžeš stát jiným. Tím, který nebude zraňovat, tím, který bude milovat, tím, který bude druhým rozumět.

Saul už dávno neměl pomazání být králem, v Božích očích byl zlý a přesto ho David ctil a miloval. David si mohl své kralování urvat a měl tolik příležitostí Saula zabít, ale neudělal to. Věděl, že o čase rozhoduje Bůh sám.Ten příběh je nádhernou ilustrací toho, jaké srdce máme mít my.

Byla bych ráda, pokud bys v naší zemi našel alespoň jednoho duchovního otce nebo matku. Oni zde jsou. Jestli na nich uvidíš Kristův charakter, děkuj Bohu za ně. A sám žij tak, aby ti nikdo nemohl nic vytknout. Není to těžké, pokud miluješ Pána Ježíše.

A nakonec, největší příklad je sám Pán Ježíš Kristus. Studuj, jak se choval, co říkal, jak jednal, a buď horlivý v tom být jako On. Skutečně, On je tím největším příkladem.

Ráda bych povzbudila tebe, který jsi dospělý, buď ještě více zřetelnější a jak říká Pavel Titovi – vynikej v dobrých skutcích. Vedle tebe totiž dorůstají mladí křesťané, kteří tě zkoumají. Zvlášť, pokud sloužíš, snaž se být příkladem ve svém chození s Pánem a otevři své srdce pro tyto mladé duchem. Možná si říkáš -,,mne taky vedl jenom Duch Svatý, tak ať se naučí chodit sami“, ale jestli jsi ty musel projít těžkými věcmi v životě, jestli sis ty musel zakusit bolest a jestli ty sis nevěděl rady se svými zápasy, věř mi, že toho není ušetřen ani ten, který je na začátku. Potřebuje tě. Poneseme-li břemena těch, kteří to potřebují, budeme se na konci našeho putování radovat.

Stojíme-li v jakékoli službě, lidé nás zkoumají. A dělají dobře. Musí si sami vybrat. Musí rozsuzovat, co je dobré, co je čisté, co je milé. Ať jsi pastor, vedoucí chvály, vedoucí skupinky, jsi víc na očích. Nemáme žádnou výmluvu, že jsme takoví, jací jsme a že už nás nikdo – hold nepředělá. Když zhřešíme, musíme naše hříchy vyznávat. Lidé by měli vidět do našeho srdce. Znám vedoucí, co si myslí, že nemůžou před svými ovečkami o svých slabostech mluvit. Znala jsem muže, který nikdy nemluvil o svém zápase s obdivem k jedné ženě, ačkoliv byl ženatý,  až nakonec skončil v její náručí. Kdyby mluvil alespoň s jedním blízkým bratrem, mohlo být vše jinak.

Často je to totiž tak, že když o svých zápasech mluvíme a uvádíme do světla, pak najednou ta samotná žádost nemá už tak úžasnou podobu. Najednou to, co nám dělalo dobře, nenávidíme a to co bylo tajemné a zastřené, má jasný název. Neboj se a buď ke svému okolí upřímný a otevřený. Také, když ti někdo něco vytkne, přemýšlej o tom vážně. Někdy lidé vidí více co je na našich zádech, my si tam nevidíme.

Přeji si, aby v našem národě byli muži a ženy, kteří jsou nejen odvážní a smělí, ale mají pokorné a tiché srdce. Myslím si, že čím déle chodíme s Pánem Ježíšem, tím více by to na nás mělo být vidět. Měli bychom mluvit jako On, jednat jako On, smýšlet jako On, mlčet jako On…

Není-li to tak, měli bychom jít do svého pokojíku a nevyjít z něj, dokud nebudeme po té změně našeho života toužit. Stydím se za některé svoje postoje, motivy, chyby, které se staly dřív. Stydím se za své hříchy ale jsem velmi šťastná, že mi Pán odpustil. Nikdy nechci říct – že se prostě nezměním a že ty stejné chyby budu dělat pořád dokola. Věřím v růst charakteru.