Na dovolenou se těším. V poslední době si neplánuju, jak ji strávím a o to víc je to napínavější. V sobotu vyrážím do Prahy na zkoušku s kapelou. Celý den budeme připravovat písně na Křesťanskou konferenci. V pondělí máme celodenní hudební podílení se na KK a večer koncert. Vybrala jsem písně ze všech tří alb a jsem zvědavá, zda si je lidé pamatují. Třeba „Zas končí noc“ nebo „Ty mě nejlíp znáš“.

V úterý odjíždím do Liberce, do mého bývalého Křesťanského společenství, kde jsme s rodinou strávili 3 roky. Ráda bych s místními křesťany naplánovala koncert v kostele ve vesnici Machnín. Proč tam?
     V roce 2004 mě napadla šílená věc. Rukou jsem napsala zvací dopis, v němž jsem machnínské zvala na koncert. Něco ve smyslu „Dobrý den, vy mě asi neznáte, s některými z vás se potkávám na poště nebo v sámošce či cukrárně. Jsem zpěvačka a chci vám zazpívat ve vašem kostele.  Taky bych vám ráda řekla něco o sobě, o tom, jak jsem byla zachráněná. Chcete – li, přijďte tehdy a tedy…“ Zajímavé bylo, že kostel byl úplně narvaný. Teda není moc velký, ale na to, že nebyl otevřený mnoho let… Byla tam děsná zima, ale nádherná atmosféra. Jedna novinářka z místních novin za mnou pak přišla a dala mi tisícovku, prý na náklady:-) ¨

Víte, jak úžasné potom bylo potkávat ty lidi v sámošce, cukrárně a na poště? „Jéé, paní, vy jste zpívala, nemohla bych za vámi přijít a mluvit o tom vašem Bohu?“
Mám pocit, že všem těm krásným lidem z Machnína dlužím koncert druhý a také vysvětlení. Mnozí totiž byli vyděšení a pohoršení mým náhlým odchodem do Brna a také krahlým manželstvím.  Ale Bůh přece pořád miluje a odpouští a to je dobrá zpráva nám, hříšným lidem. Myslíte, že je to dobrá myšlenka?

No a pak nevím, kam pojedu. Je to dobrodružné, ale lákavé. Pane Bože, dávám ti svoji dovolenou.