Jmenuje se Alešanka a vždycky, když někomu, kdo neví, řeknu název této kapely, chytne se za hlavu: „ty ses dala na dechovku“? Moravanka, Mistříňanka, Alešanka – nedivím se.  Na stránkách kapely najdete všechna „proč“.

Čtveřice muzikantů mě doprovází od konce roku 2010. Ani jsme to neplánovali. Zkusili jsme první vánoční koncert v Novém Jičíně a ten měl takový úspěch, že jsme po několika málo úpravách vytvořili repertoár se svědectvím z mého života. Koncertovali jsme v Praze, Brně, Jeseníku, Šumperku, Příboře, Kopřivnici a dalších místech ČR. Baví nás to spolu. Máme se rádi, hodně se nasmějeme, a cestou na koncerty probíráme důležitá témata.

Kdo je kdo:

Jana Bílá - kytaristka – holka do nepohody. Přemýšlím, jestli jsem ji někdy viděla uraženou nebo namyšlenou. Nikdy. Občas srší černým humorem a líbí se mi, že je svá. Mnohokrát jsem s ní probírala i vážné věci a byla jsem překvapená jejím nadhledem a klidem. Vždycky mě dostane svým hezkým úsměvem. V takových chvílích v ní vidím rošťáckou holku, co nezkazí žádnou srandu. Pobaví mě, když na cizince mluví „po našemu“ – což je zřejmě polština s češtinou. Přiznám se, že i já mám občas problém, ale Jana si z toho hlavu nedělá.

Jarek Bílý – basová kytara - Jestli někomu věřím víru v Boha, pak Jarkovi. Ráda se s ním modlím, ráda s ním probírám duchovní témata. Jarek patří k lidem, kteří dokazují svoji víru na skutcích. Líbí se mi na něm jeho hluboká a lehce zastřená barva hlasu. Pravda, někdy je slyšet dost daleko, ale po roce jsem si zvykla:-)Taky s ním ráda zpívám, i přesto, že moje „české a jeho polsko-těšínské frázování se musí dolaďovat. Někdy se kvůli tomu lehce hádáme. Přesvědčujeme jeden druhého: to moje je správné. Já bych ovšem řekla: to moje je správný. Někdy je to sranda. Když začnu mluvit a jsou mezi námi cizinci, kteří už roky bydlí na Moravě, Jarek mě požádá, abych mluvila česky a ne pražsky. Máme se moc rádi.

Šimon Bílý – bubeník – nejmladší člen kapely. Věk ostatních členů neřeší. Ani to, že hraje se svými rodiči. Hudba ho baví, a jednou, až bude hodně známý, se budu chlubit: „I já jsem s ním zpívala“. Bavíme se o hudbě, pouštíme si, co se nám líbí. Chce se mnou natočit desku. A říká, že ho to se mnou baví. Tak mu to věřím:-)

Denis Chabibulin – elektrická kytara – je původně z Ruska a i to se odráží v písničkách, které spolu tvoříme. Jsem strašně moc vděčná, že se mnou hraje. Jeho kytarové citlivé vnímání i jeho dravost mě inspirují. Na pódiu umí řádit a je hezké ho během hraní pozorovat. Čím dál víc si všímám jeho charakteru. Je nakažlivý svou jednoduchou vírou. Nedělá z ničeho vědu.  Umí být pozorný a má rád lidi. Dá se s každým do řeči a získává si je. Ráda si s ním povídám, protože je opravdový.