Uteklo mnoho lednových dní a já si všimla, že jsem vám ani nepřála do Nového roku. Zvykli jste si psát 2012? Já ještě ne. Stále jsem v roce starém. Zřejmě to bude tím, že o tom starém moc přemýšlím. Stalo se v něm moc událostí. Hodně jsem koncertovala, poznávala lidi v Nové Jičíně, léto ani nevím, jak proběhlo (zemřel mi tatínek), a podzim byl jakýsi smutný.

Adventní koncerty trošičku pozvedly moji duši, protože zpívat lidem, dělat jim radost, je povznášející. Zvlášť zpívání starým lidem. Dívám se do jejich tváří a přemýšlím o životě i o smrti. Někteří z nich nemají daleko k tomu ocitnout se u nebeské brány. A moc si přeju, aby se mohli setkat s Kristem. Aby je objal a řekl: Vítám tě tady.

Mám přítelkyni v pokročilém věku. Sdílíme se pomocí emailů, občas si napíšeme sms. Nedávno se vrátila z nemocnice a já jsem šťastná. Ještě chvíli bude v mé blízkosti. Ještě chvíli mě budou hřát její slova. Jsou totiž protříbená. Nemluví zbytečnosti a já se učím její moudrosti. Všechno její psaní pečlivě schovávám. Ona je připravená setkat se s Kristem, ale já nejsem připravená na její cestu do nebe.

Je to pár dní, co zemřela maminka mého kamaráda. Soucítím s ním. Zároveň si uvědomuju, že naši milí tu dlouho nebudou. Co ještě můžu pro ně udělat? Moje přání sobě i vám je prosté. Abychom milovali Boha a milovali člověka.