Pravidelný sen stojím před dveřmi obřadní síně, skladba končí a já mám vstopupit a hrůza hrůzoucí,
v deskách nemám projev, nevím jak se snoubenci jmenuji, ta horší situace , jsem už na stupínku,ceremoniářka po představení snoubenců mě vyzve:“prosím paní oddávající o slavnostní projev“ otevírám desky a jsou prázdné… spocená jak myš se probouzím jdu se podívat do desek, jdu se napít a snažím se znovu usnout. To je asi tak, jako byste Vy zapoměla noty. Další sen, je zima, jdu ve sněhu ve válenkách, lodičky mám mít v tašce, těsně před obřadem zjišťuji, že jsem je nechala doma, nebo jdu na radnici v riflích , sukni mám mít v tašce a ouha, sukně zůstala doma, ty brýle , to je stejné jako u Vás. Další sen, zůstanu trčet ve výtahu, nikdo mě není schopen dostat ven, svadba začíná za půl hodiny a mob il jsme nechala doma na stole ! .. tíhá osobní zodpovědnosti za tak významnou událost jako je koncert, svadební obřad je tak obrovská, že se člověk neubrání. Vždy vše dobře dopadlo,jen jednou jsem si zpletla začátek o 1 hod, v místě jsme byla vždy nejmeně 1/2 hod před začátkem, čtyři zastávky před radnici mě dostihl mobil,co je se mnou že za 5 minut je svadba, ten fofr, doběhla jsme s 15 minutovým zpožděním. Trocha trémy, kterou vždy mám byla ta tam, odlehčeně jsem si vydechla až když jsem do obřadní síně vstupovala.. na konci projevu jsme manželům i svadebčanům přidala kratičkou omluvu za malé zpoždění, hodil se mi ten sen o výtahu, který jsme jako malou spásnou lež použila, skoro jsem tomu sama uvěřila. Přítomní ji přijali úsměvně, jako humornou zápletku, vždyď to se každému nestane, že oddávající zůstane ve výtahu…Už neoddávám, někdy mi to trochu chybí, vy víte o čem mluvím, kdo nezkusí tu jedinečnou atmosféru nepochopí. Vstoupila jsem už do seniorského věku,(66 let) bylo toho tak akorát. Zpíváním ještě ve sboru, jsem členkou Pěveckého sdružení Ostrava,(soprán) zpívám 25 let, letos jsme oslavili 35 let, uvádím naše koncerty. Náš repertoár je široký, koncipované lidové skladby, klasika, hudba duchovní.Během posledních let jsme nastudovali mše od Mozarta, Šubrta, Dvořákovou mši D dur, dvě mše od Jiřího Laburdy, a další. Sbormistrem je bývalý dirigent ostravské operety. Dvořákovou mši D dur jsme na zahraničním zájezdě zpívali v USA ve státech Illios a Utah, kde jsme zpívali krajanům (1995) Čas nám však už vepsal do tváři vrásky, a zenit už náme dávno za sebou, jsme už seniorský sbor, ale zpíváme dále.
Vážená paní Gino, dobrým lidem Bůh ukáže cestu k sobě, náhodou jsem našla já i Vás. Přeji Vám hodně zdraví, pohody , tvůrčího poteciálu i prostého lidského štěstí.
Jana Štědroňová